Schizofrenie je závažná duševní choroba. Provází ji změna myšlení a vnímání reality. Objevuje se úzkost, bludy a halucinace.

U pacienta se schizofrenií dochází k rozštěpu mysli (rozštěp ve smyslu rozpor ve vnímání reality a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět. Je velmi obtížné si jen představit, co člověk stíhaný touto chorobou prožívá. K paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu (schizofrenik je schopen celé hodiny vydržet v nepřirozené poloze) a vnímání. Citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví. Schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve společnosti. Emoce jsou vystupňované a neodpovídají situacím, které život naskýtá. Schizofrenici mají častokrát vysoké sklony k sebevraždám. Schizofrenie má mnoho podob, jsou lehčí případy a velmi závažné. Sluchové a vizuální halucinace jsou také doprovodnými jevy choroby. Není vymezena přesná doba projevu nemoci, nicméně nejčastěji ke schizofrenii dochází mezi 16. - 25. rokem života. Schizofrenie může vážně poškozovat mozek, ale také může rázem odeznít bez poruch kognitivních a intelektových funkcí. Dědičnost hraje velkou roli při vzniku choroby. Schizofrenií trpí přibližně 1 % světové populace.

Typy schizofrenních onemocnění

• Hebefrenní schizofrenie se obvykle začíná projevovat v době dospívání a projevuje se nevhodným a necitlivým chováním vůči svému okolí nebo náladovostí. Může se vyskytovat i nelogická řeč. Okolí tyto symptomy často zprvu považuje za projevy puberty u postiženého.
• Katatonní forma schizofrenie je velmi vzácná, projevují se u ní především psychomotorické poruchy, kdy postižený například zaujímá nezvyklé, až krkolomné polohy, ve kterých je schopen zůstat bez hnutí i několik hodin. Tyto epizody klidu jsou potom střídány epizodami agitovaného a neklidného chování.
P
• aranoidní schizofrenie je zřejmě nejznámějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy, pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za nebezpečí pro svou vlastní osobu. Dále pak halucinacemi, především sluchovými, typické jsou hlasy, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují.
• Simplexní forma schizofrenie je charakterizována především postupným uzavíráním se do sebe sama, desocializací, ztrátou hygienických návyků apod.

Toto dělení se však v poslední době opouští, důvodem je skutečnost velké variability příznaků tohoto onemocnění. V praxi takřka nelze najít nemocného, který by přesně vyhovoval tomuto popisu. Schizofrenií trpí 2 % populace, stejně muži i ženy, i když u mužů je nástup choroby statisticky dříve. I když schizofrenici obvykle nemají děti, jsou 2 % nemocných v populaci konstantní. Částečně hraje úlohu i dědičnost. Je-li jeden z rodičů schizofrenik, pak je pravděpodobnost výskytu choroby u dětí 13 %. Trpí-li tímto onemocněním oba rodiče, je pravděpodobnost výskytu u dětí 24 %.

Příčiny vzniku schizofrenie

Genetické dispozice:

• Pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií - riziko pro děti je 13 %
• Pokud schizofrenií trpí oba rodiče - riziko pro děti je 24 %
• Riziko pro sourozence schizofrenika - 7 %
• Riziko pro vzdálenější příbuzné (bratrance, vnuky apod.) - pod 3 %
• Riziko pro sourozence jednovaječného dvojčete - 48 %
• Riziko pro sourozence dvojvaječného dvojčete - 17 %

Na vzniku schizofrenie se spolupodílí vliv dědičnosti a prostředí. Rizikové faktory:

• Podvýživa matky v prvním trimestru
• Chřipkové onemocnění matky ve druhém trimestru
• Nízká porodní hmotnost
• Porodní komplikace
• Narození na jaře a na podzim (nižší teplota, skladba stravy apod.)
• Rodinné vztahy a komunikace v rodině
• Pokud jste v dětství vystaveni posměchu svého okolí

Schizofrenie začíná v pozdní adolescenci nebo časné dospělosti. Největší riziko představuje období mezi 15. a 30. rokem života. Začíná nespecifickými obtížemi - plachost, sociální stažení s chudým vztahem k vrstevníkům, může být i disociální chování, bývá depresivní nálada, neklid, sklon ke vztahovačnosti, emoční oproštění. Poté se může manifestovat buď akutně, nebo rozvoj příznaků může být postupný.

Příčinou vzniku většiny psychotických příznaků u schizofrenie je zvýšená tvorba neurotransmiteru dopaminu. Tento neurotransmiter je produkován v limbickém systému mozku a jeho úkolem je hierarchizace našich zážitků. Pokud člověk zažije něco závažného, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, vyplaví se v limbickém systému dopamin. Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými informacemi. U schizofreniků je správná produkce dopaminu narušena a dochází k jeho nekontrolovatelnému vylévání do limbického systému. Což má za důsledek, že schizofrenik, aniž by chtěl, nesprávně vyhodnocuje některé vjemy jako důležité, aniž by k tomu byl jednoznačný důvod. Postižený si však musí nějak vědomě odůvodnit, proč zrovna tu kterou informaci považuje za důležitou, což potom dává vzniknout bludům.

Léčba schizofrenie

K léčbě schizofrenie se používají léky ze skupiny antipsychotik. Jsou to farmaka, která ovlivňují pozitivně pochody myšlení (jeho integraci) a zbavují nemocné halucinací, oslabují bludy nebo mění vztah k nim, pacifikují neklidné a agresivní pacienty atd.

Antipsychotika však mají relativně mnoho nežádoucích účinků. Mezi nejzávažnější patří parkinsonský syndrom, který se může vyvinout u 75-80 % pacientů při dlouhodobém podávání antipsychotik se silným účinkem (fenothiaziny a butyrofenony) a vzniká na základě změn v přenosu dopaminu ve striatu. Je to většinou vratný proces, který ustoupí po snížení dávky nebo vysazení léčiva. Pokud se pokračuje v terapii navzdory viditelným změnám, může se, zejména u starších pacientů, vyvinout trvalý iatrogenní parkinsonismus. Další nežádoucí účinky jsou neuroleptická hypotenze, tachykardie, pseudogravidita způsobená ovlivňováním endokrinního systému, sedace a psychomotorický útlum, ikterus, zvýšená pohotovost k epileptickým záchvatům, poruchy jaterních funkcí, sucho v ústech, zácpa, akineze, akatizie, rigidita, tremor, dermatitidy, fotosenzitivita a ucpaný nos.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.