Ptačí chřipka (poangl. Aviární influenza, dříve také klasický mor drůbeže) je onemocnění ptáků způsobované chřipkovými viru typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců.

V současné době je ptačí chřipce věnována zvláštní pozornost, zejména jejím vysoce patogenním formám. Tyto formy, způsobovanými „vysoce patogenními viry ptačí chřipky“ (HPAIV, z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza Virus) se označují zkratkou HPAI (z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza, česky: vysoce patogenní ptačí chřipka).

Ptačí chřipka byla pod jménem ptačí mor poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě. Pak až v 80. letech, zejména v Irsku a USA, což tam vedlo k likvidaci milionů jedinců chovného ptactva. Další větší ptačí epidemie následovaly 1992 v Mexiku, 1997 v Hongkongu, a jak se později ukázalo především, v dalších zemích Asie.

Nejznámějším a nejsledovanějším typem ptačí chřipky na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho omezenou schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde.

Virus ptačí chřipky

Původcem chřipky ptáků je chřipkový virus typu A, který může napadat ptáky, savce i člověka. Hostitel viru a jeho patogenita pak závisí na mnoha faktorech, jako virus ptačí chřipky se tedy označují všechny chřipkové viry, jejichž prvním hostitelem byl pták.

Všechny chřipkové viry mají na povrchu kapsidy povrchové glykoproteiny hemaglutinin a neuraminidázu. Je známo 13 subtypů hemaglutininu a 9 subtypů neuraminidázy, které se v přírodě vyskytují v mnoha různých vzájemných kombinacích. Přesný subtyp těchto antigenů je součástí názvu daného chřipkového kmene, v současné době je největší pozornost věnována subtypu H5N1 (či A/H5N1, protože patří do skupiny chřipkových virů A), který se (v Asii) objevil v roce 1996 a je považován za vysoce pravděpodobný zdroj možné chřipkové pandemie.

Nicméně subtyp viru neříká nic o jeho virulenci, ta je závislá i na druhu hostitele, jeho imunitním systému a podmínkami prostředí vůbec. Neplatí tedy, že všechny chřipkové viry subtypu H5N1 jsou vysoce patogenní, patogenita je výsledkem vzájemných interakcí viru, hostitele a prostředí. Nebezpečnou vlastností chřipkových virů vůbec je schopnost vytvářet antigenní variace procesem antigenního posunu a antigenního zvratu: při antigenním posunu se bodovými mutacemi postupně pozměňuje struktura hemaglutininu a neuramididázy, antigenní zvrat je pak rekombinace segmentů genomů dvou nebo více antigenně mírně odlišných virů uvnitř jediné infikované buňky (u ptačí chřipky se tak nejčastěji stává uvnitř infikované divoké kachny). V obou případech (při zvratu je proces pochopitelně rychlejší) je výsledkem antigenní struktura, která není rozeznána protilátkami proti jiným, „normálním“ chřipkovým virům. U člověka to může snadno vést k pandemii chřipky.

Riziko pandemie

Světová zdravotnická organizace (WHO) koncem roku 2005 varovala, že v blízké budoucnosti očekává zvýšené riziko chřipkové epidemie, pravděpodobně způsobené typem viru H5N1. V důsledku toho se vlády zemí začaly připravovat na možnou epidemii a pandemii.

K okamžitým opatřením takových příprav patří omezení cestování, očkování nebo hubení chovného ptactva podezřelého z nákazy (zejména o posledním široce publikovala média). K dlouhodobým opatřením patří zejména změna způsobu života, změny chovu domácích zvířat, především v oblastech s největším rizikem (kde lidé bydlí ještě dohromady s domácími zvířaty), ale i jinde, kde masová „tovární produkce“ zvířecího masa podporuje rychlé šíření nejrůznějších nákaz.

WHO popisuje šest fází pandemie, od první nejmenšího rizika do šesté, vypuknutí pandemie ve velkém měřítku. Většina zdravotnických úřadů zařazuje riziko pandemie způsobené virem H5N1 jako fáze 3 (stav podzim 2005), kdy se vyskytly infekce lidí novými virovými typy, ale není prokázaná přenositelnost mezi lidmi.

Ptačí chřipka u ptáků

Přirozeným rezervoárem chřipky jsou divoké kachny, další divoce žijící ptáci a prase. Ne všechny varianty viru jsou viruletní, některé způsobují i bezpříznakové infekce, popřípadě se projevují poklesem snášky nebo mírnými infekcemi dýchacích cest. Při infekci virulentnějšími kmeny mají ptáci načepýřené peří, méně žerou a vyhledávají teplejší místa, může se objevit kašel, kýchání, silné slzení, průjem nebo i nervové poruchy. Vysoce virulentní kmeny pak mohou vyvolávat i subakutní infekce s rychlým úhynem, tato varianta byla původně popsána právě jako klasický mor drůbeže. Některé kmeny virů způsobují takové rychle probíhající infekce jen u jediného druhu ptáků a u ostatních způsobují jen skryté, nepozorovatelné příznaky.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.