Paranoia je jedním z druhů psychózy, vyznačující se bludy, chorobnými představami ohrožení a stihomamem. V obecném povědomí je tento pojem používán též pro nadměrné obavy o svou osobu, spojené například s konspiračními teoriemi.

Paranoia v psychiatrii

V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobnou iluzi, v níž se pacient cítí jedinečnou, vysoce důležitou osobou. Emil Kraepelin vycházel z původní řecké náplně slova παράνοια (paranoia), které označuje soustředění se na sebe. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.

Obvykle se termín paranoia používá pro

1. Představu člověka, že mu je ubližováno, nebo že mu má být ublíženo
2. Představu člověka, že někdo má zájem ublížit speciálně jemu

Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii

• perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován
• kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi - obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat
• žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě či sebevraždě (astenická/estenická)
• davová paranoia = posedlost tancem či rituální obřady

Obecné chápání paranoii

V obecném povědomí je paranoia spojována spíše s

• Pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol
• Přesvědčení o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami, nebo démony
• Konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí
• Pocitem ovládání mozku z vnějšku
• Pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu

Příznaky paranoi

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat.

Mezi příznaky paranoii patří:

• přecitlivělost (často nepřirozeně dlouhodobé období urážení se, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera)
• vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé)
• emocionálnost
• záštiplnost
• podezíravost
• sebestřednost
• bludy (pronásledování a ovlivňování)
• manipulace
• kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně "sežrat" (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje)
• tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, "regulovat" činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.)
• snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům)
• neschopnost řešit konstruktivně citové problémy
• bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv
• vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní - odmítavé, buď citově silně angažované nebo přehnaně chladné)
• pasivní nebo aktivní agresivita
• manipulace
• často strach z výšek, tmy a jiné fobie
• možné sklony k sebevraždě

Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Možné příčiny

Raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod.), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství., v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života) Zajímavá je také teorie, ve které se některá onemocnění berou jako následek karmického zatížení v minulých životech.

Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání.

Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B-9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem)

Diagnostika a léčba

Paranoia je obtížně diagnostikovatelná - paranoik si dost často od už dětství vypěstuje dost dobrou schopnost se přetvařovat, tvářit se jako zdravý člověk. Paranoik se (zejména před lékařem či cizími lidmi) dokáže "vyhecovat" k úžasným hereckým výkonům a vystupovat jako osoba příjemná, veselá a láskyplná. Dobrý pozorovatel si všimne nanejvýš jemné tenze či hysterie.

Pro úspěšnost léčby si nemocný především musí uvědomit svou nemoc a fakt, že skutečnost, že si myslí, že má vždy pravdu je jedním z hlavních symptomů onemocnění. Je přitom téměř nemožné léčit někoho, kdo si nepřipustí, že je nemocen.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.