Horečka (lat:febris, ř:pyretos) je označení stavu organismu, jehož tělesná teplota je vyšší než obvyklé. U člověka je za horečku považována teplota vyšší než 38 °C (více než 37 °C se považuje za zvýšenou teplotu). Zvýšení tělesné teploty pro příliš vysokou teplotu okolního prostředí (přehřátí, hypertermie) se za horečku nepovažuje. Horečka je vyvolána pyrogeny, které působí na centrum termoregulace v hypotalamu.

Uměle snižovat horečku je vhodné jen, pokud přesáhla jistý práh (někdy udávaný jako 39 °C) či pokud trvá příliš dlouho.

Horečka není nemoc, nýbrž pouze projev (příznak) nemoci či jiného chorobného stavu. Je léčebným procesem: zvyšuje rychlost a sílu imunitní odpovědi a omezuje účinnost množení některých patogenů.

Horečka zvyšuje tepovou frekvenci a zrychluje látkovou výměnu, což představuje dodatečnou zátěž především pro starší pacienty a pacienty se srdeční nemocí. Je vysilující, neboť mění rychlost některých biochemických reakcí - klade vyšší nároky na udržování homeostázy, urychluje opotřebovávání některých organických molekul atd. Pokud tělesná teplota překročí určitou hranici, začíná mít silně destruktivní účinky na organismus. Za horní hranici, kterou dokáže lidský organismus ještě přežít, se považuje teplota 41,9 stupňů Celsia.

Stavy pacienta při různých teplotách

• 37-38°C - pacient pociťuje mírné přehřátí organismu, popř. si ho vůbec neuvědomuje.
• 38-39°C - pacient pociťuje zřetelné přehřátí organismu, nevnímá na 100% okolí, vyhledává častý odpočinek.
• 39-40°C - pacientovi je špatně, odpočívá a okolí vníma asi z jedné poloviny (podle výše teploty).
• 40-41°C - pacient začíná mít halucinace, za pokojové teploty má zimnici; když se však přikryje dekou cítí naopak silné horko, okolí vnímá z jedné desetiny až dvacetiny.
• 41-42°C - pacient má halucinace, téměř nevnímá okolí, padá do bezvědomí, silně se potí; hrozí selhání organizmu.
• 42°C a více - selhání organizmu, smrt

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.