Tuberkulóza (TBC, souchotiny, tubera) je chronické bakteriální infekční onemocnění.

Tuberkulóza, z latinského slova tuberculum (hrbolek, nádorek) je chronické infekční onemocnění, vyvolávané bakteriálními zárodky prokázanými v roce 1882 Robertem Kochem, nazývanými Mycobacterium tuberculosis, případně jako Kochův bacil.

• tuberkulóza člověka: přenos zárodků hlavně kapénkovou infekcí a mlékem tuberkulózního skotu. Tuberkulózní bakterie napadají nejčastěji plíce (plicní TBC), dále mízní uzliny, hrtan, střeva, ledviny, kosti (kostní TBC), kůži (kožní TBC) a další orgány; přitom vznikají uzlíky (tuberkuly), které mohou v procesu hojení zvápenatět nebo se rozpadají a pokračuje další chorobný proces. Při masivním pomnožení zárodků TBC a jejich roznesením krevní cestou vzniká těžký TBC stav, tzv. miliární TBC. Pokroky v chemoterapii (antibiotika, tuberkulostatika) a zvýšenou hygienou došlo k podstatnému snížení této nákazy především ve vyspělých civilizovaných zemích (poslední dobou však počty nemocných opět stoupají a to i v těch nejvyspělejších zemích). Vysoká schopnost původce choroby vypěstovat si imunitu nutí lékaře kombinovat více druhů velice silných antibiotik, modifikovat stávající antibiotika a hledat nová.
• tuberkulóza hovězího dobytka (původcem Mycobacterium bovis) – hlášením povinné onemocnění dobytka, méně často prasat, koní, ovcí a koz; nejčastější je tuberkulosa vemene u krav, postiženy mohou být dále plíce, játra, slezina, děloha. Na člověka se přenáší mlékem a vyvolává hlavně tuberkulosa střev;
• tuberkulóza ptáků (původcem Mycobacterium avium) – hlášením povinné onemocnění u slepic, krůt aj. ptáků, postihuje hlavně zažívací orgány; hubnutí, pelichání, zástava snůšky vajec. Přenosné na hovězí dobytek, na člověka jen při těžké poruše imunity.

Prevence vyžaduje zabránění kontaktu (izolace nemocných s otevřenou TBC, ozdravovací plány v chovu skotu), správnou výživu, pohyb na čerstvém vzduchu, ochranné očkování (malé děti) atd. preventivní a profylaktická opatření hygienické služby.

Na tuberkulózu zemřel Franz Kafka, Jiří Wolker, Ludvík XIII. a pravděpodobně i Wolfgang Amadeus Mozart.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.