Následně uvedený text vyšel v 1937 v časopisu RADIOLABORATOŘ a pojednává o ruském stratosférickém balónu, který se při sestupu po úspěšném pokusu o světový výškový rekord zřítil 30.ledna 1934. Všichni tři členové posádky, tenkrá zahynuli.

Jsou tomu již tři roky, kdy 30.ledna 1934 spadl a úplně se roztříštil ruský stratosferický balon S.O.A.CH.I., pochovav v troskách gondoly i tříčlennou posádku. Jelikož to byl již pátý let tohoto druhu, vzbudil tragický pád ohromného balonu podivení a mnoho dohadů více nebo méně nesprávných.

Je běžně známo, že se balon vznáší do výšky, je-li lehčí, než obklopující jej vzduch stejného objemu. Poněvadž vzduch je čím výše tím řidší a tudíš lehčí, vystoupí normální balon tak vysoko, až stejný objem vzduchu váží tolik, jako balon. Vyhozením přítěže stoupne balon výše, vypuštěním nebo unikáním plynu klesá dle téhož zákona.

Stratostaty se staví především v ohromných rozměrech z velmi lehké obalové látky. Gondola ovšem musí býti úplně uzavřena, aby se v ní udržoval normální tlak vzduchu. Přes to je celý balon v poměru k objemu velmi lehký. Protože poletí do výšek, kde klesá tlak až pod desetinu tlaku normálního, plní, se balony pouze asi na pětinu, nebo desetinu celkového objemu. Jak balon stoupá, přichází do řidších vrstev a plyn se začíná rozpínat. Tím se zvětšuje objem balonu a kompensuje se ztráta stoupací síly nastalá tím, že je okolní vzduch lehčí. Jelikož je balon poháněn do výše přibližně konstantní silou, stoupá pohybem zrychleným. Rozpínající se plyn dává balonu tvar koule. Tento postup se urychluje i tím, že ve vyšších vrstvách je záření slunce mnohem mocnější, obal se silně zahřívá a plyn roztahuje. Konečně se dojde k mezi, kde plyn vyplní celý obal a začne unikati otvorem v dolejší části obalu. Tím ovšem stoupací síly ubývá, jelikož se objem dále nezvyšuje, váha nesnižuje, ale okolní vzduch je stále lehčí. Balon se konečně v určité výši zastaví. Z této výšky však není již bezpečného návratu. Uvažujme : chceme-li dolů, musíme vypustit plyn, nebo jinak změnit rovnováhu mezi balonem a okolním vzduchem. Jakmile balon začne klesati, nastává děj obrácený oproti stoupání. Plyn se ztlačuje, objem se zmenšuje a tím,se snižuje nosnost balonu. Stratostat začne klesati konstantní silou a nastává stále se zrychlující pád. Ten dosáhne konečně takové prudkosti, že obal nevydrží již nápor prudce kolem proudícího vzduchu a roztrhne se, čímž se katastrofa dovrší.

Přesně tento postup měl za následek rozbití stratostatu vpředu jmenovaného. Jeho obsah byl 25000 krychlových metrů ( Piccardův balon 14000 m ). Startoval dne 30. ledna 1934 po deváté hodině ranní. Výstup probíhal normálně, za první hodinu dosáhl výšky 19500 m. Bylo možno jej podrobně sledovati, neboť gondola měla pravidelné radiové spojení se zemí.

V této výši se balon zastavil, jelikož jeho váha se rovnala váze stejného objemu vzduchu. Balon měl ještě 700 kg přítěže, umožňující dostatečné brzdění pádu s této výšky. Letci však patrně puzeni ctižádostí vypouštějí přes 300 kg přítěže a vystupují až do 22000 metrů. Balon se v nižším tlaku rozpíná a silným zářením slunečním se plyn dále roztahuje a začíná unikati z obalu. Posádka nepozoruje nastávající nebezpečí a koná klidně dále svá měření a pozorování až do 13. hodiny. Pak teprve nastává sestup, zpočátku velmi pomalý, jelikož teplý plyn je mnohokráte lehčí, než ledový okolní vzduch. Letci jsou netrpělivi a vypouštějí ještě několikrát za sebou drahocenný plyn. V 15 hod. 30 min. je balon stále ještě 17000 m vysoko.

Nyní však nastává katastrofální obrat. Slunce klesá a výhřevnost slunečních paprsků se zmenšuje. Stratostat začíná nyní klesati rychleji a rychleji. Letci pozorují hrozící nebezpečí a vyhazují přítěž. Té však je již málo a nosná síla obalu po stlačení a ochlazení plynu je nepatrná. V balonu nastává panika. Poslední záznamy z deníku v 16 h. 05 min. ukazují, že posádka vidí nebezpečí života a ztrácí rozvahu. Mezi 16 h. 07 min. a 16 h. 13 min. je zaneseno jen několik nesouvislých údajů a výška 12000 metrů. Tou dobou se již balon řítí rychlostí, která sama o sobě by stačila k roztříštění gondoly. Deset minut na to v 16 h. 23 min. spadla gondola na zem utržená, bez balonu. Rozbila se na kusy a nešťastní tři letci nalezli v jejích troskách okamžitou smrt. Co se v posledních minutách událo, lze si jen zběžně představiti : prudkým pohybem vzduchu se balonový obal roztrhl, tím se prudký pád ještě zrychlil a gondola se nakonec vůbec utrhla. Obal spadl za chvíli nedaleko trosek gondoly.

Lze se jen diviti, že letci na svůj podnik dobře připravení hazardovali tolik se životem pro problematické zvýšení rekordu. Určitou výstrahou jim byl již první let Piccardův, kde se balon předčasně utrhl i s letci a vznesl se v půlhodině do výšky 15000 m při čemž gondola byla poškozena a vzduch se sykotem unikal do prostoru. Když chtěli sestoupiti, seznali, že se lano od záklopky zapletlo a plyn nelze vypustiti. Teprve po snížení slunka na obzoru nastal samovolný sestup, postačující aby se letci dostali do vrstev dovolujících otevříti gondolu a opraviti závady. Se zrychlením pádu po ochlazení plynu bylo tedy nutno počítati a nešťastní odvážlivci zaplatili svoji upřílišněnou odvahu životem.