Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.

Příčiny vzniku mentální retardace

Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:

• prenatálním (před narozením dítěte) - kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu
• perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) - porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu,

tedy k nedostatku kyslíku atd.

• postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa

Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny jako například chromozomální aberace, která způsobuje Downův syndrom.

Kategorie mentální retardace

Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)

• velký vliv má dědičnost, sociokulturně znevýhodněné prostředí
• do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno
• mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže, je opožděný vývoj řeči, slovní zásoba je malá, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé
• většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického, abstraktního a mechanického myšlení, je lehce opožděna jemná a hrubá motorika, slabší paměť atd.
• v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita
• jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i integrace do běžné základní školy
• jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě
• při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky
• k lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích
• výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to 2,6%

Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)

• výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči - přetrvává do dospělosti
• opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání
• vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické
• schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)
• v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty
• individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc
• diagnóza zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii

Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)

• většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj nervového systému)
• časté tělesné vady
• řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit vůbec
• vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální
• včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti
• diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
• výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v popaluci to je 0,2%

Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)

• většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace
• automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)
• nepoznávají okolí
• časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti
• nemají schopnost se o sebe postarat a proto potřebují stálou péči
• IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20
• lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
• neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci
• diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)
• výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,2%

Jiná mentální retardace

• Do této kategorie patří jedinci u nichž nelze určit stupeň intelektové retardace pomocí obvyklých metod nebo je to nesnadné či nemožné (např.: nevidomí, neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování, autismu,…)

Nespecifikovaná mentální retardace

• Mentální retardace je prokázána,ale není dostatek informací pro to, aby byl jedinec zařazen do jedné z předchozích kategorií
• Zahrnuje: Mentální retardaci NS, mentální subnormalitu NS, oligofrenii NS

Existuje ještě jedna kategorie Mírná mentální retardace (IQ 85 – 69). Kategorie do níž spadají jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání došlo z jiných příčin než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ nejsou považování za mentálně retardované.

Výchovu a vzdělávání lidí s mentální retardací považujeme jako celoživotní proces. Nutnost stálého opakování, prohlubování znalostí a dovedností. Základy výchovy spočívají v rodině. Velkým problémem je, že se výsledky dostavují velmi zvolna, že jsou téměř nepozorovatelné.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.