Lusitania a Mauretania byly dvě obrovské dopravní lodě R. M. S. (Royal Mail Ship), vyprojektované společností Cunard za podpory britské Admirality, která Cunardu poskytla přes 2 500 000 liber výměnou za to, že pokud Velká Británie vstoupí do války, poskytne obě lodě Royal Navy pro přestavbu na pomocné křižníky.

Obě lodě, ač měly trochu rozdílný pohon (Mauretania byla o půl uzlu rychlejší), byly poháněny čtyřmi šrouby přímo napojenými na parní turbíny. Dosahovaly rychlosti cca 25 uzlů.

V první světové válce měly být zabaveny admiralitou, ale nestalo se tak. Mauretánie byla zabavena později a sloužila jako nemocniční loď. Po válce se vrátila do služeb rejdařství Cunard a roku 1935 rozebrána. Lusitania sloužila jako transatlantická linková loď.

Potopení Lusitanie

30. dubna Lusitania opustila New York, naložená cestujícími, masem a léky. 7. května 1915 ve 13:30, týden po opuštění New Yorku, byla Lusitania na své cestě do Liverpoolu torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu jedním torpédem (někde uváděno dvěma) se převrátila a s velkými ztrátami na životech (1198) potopila.

Pasažéři byli od cesty odrazováni inzerátem z 22. dubna 1915, který varoval, že mezi Velkou Británií a Neměckem existuje válečný stav a lodě v britských vodách může být subjektem k potopení. Toto upozornění vydala samotná německá ambasáda ve Washingtonu, D. C.

Smrt tolika cestujících (z nichž bylo 128 Američanů) zvedlo u veřejnosti vlnu antipatie vůči Německu a zcela obrátilo veřejné mínění v otázce participace Spojených států v první světové válce. Tato událost přispěla k tomu, že do ní Spojené státy americké vstoupily.

Alternativní interpretace

Minoritní část historiků se přiklání k možnosti, že zavést Spojené státy do první světové války byl záměr, který se podařilo (patrně Velké Británii) splnit, a potopení Lusitanii pak byl pouhý prostředek k dosažení tohoto cíle.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.