Wilhelm Gustloff byla německá osobní loď, patřící nacistické organizaci Kraft durch Freude. Loď Wilhelm Gustloff byla pojmenovaná podle švýcarského nacistického politika Wilhelma Gustloffa (pohlavára tamější NSDAP), který byl v roce 1936 zabit židovským studentem. 30. ledna 1945 byla torpédována sovětskou ponorkou S-13, které velel kapitán Alexander Marinesko. V té době k byla loď přeplněna uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo mezi 5 300 a 10 600 cestujících a členů posádky. Jednalo se tak o největší počet obětí potopení jedné lodi v historii mořeplavby. Výzkumem událostí týkajících se lodi Wilhelm Gustloff se zabývá německý historik Heinz Schön.

Loď Wilhelm Gustloff

Před katastrofou lodi Wilhelm Gustloff

Loď byla poprvé spuštěna na vodu v loděnicích Blohm und Voss 5. května roku 1937. Původně se měla jmenovat Adolf Hitler, ale "mučednická" smrt Wilhelma Gustloffa přímo sváděla k propagandistickému kroku.

Před Válkou sloužil Gustloff jako beztřídní rekreační loď (s vyjímkou kapitánké kajuty a kajuty pro Roberta Leye se na palubě nacházely jen kajuty jedné třídy) pro organizaci Kraft durch Freude, která s ní pořádala levné výlety do Norska či Švédska pro členy nacistické strany. Kapacita lodi byly přibližně 1400 pasažérů. Při referendu o anšlusu Rakouska loď posloužila jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Čtyři dny před válkou byla převelena k transportu vojska, následně sloužila jako plovoucí lazaret. Později sloužila k evakuaci německých občanů z míst, ke kterým se blížila Rudá armáda.

Před svou potopením sloužila k transportu vojska a pruských uprchlíků. Vyplouvala z polského přístavu Gdyně a mířila do Kielu. Mezi Němci vypukla tehdy všeobecná panika, báli se řádění Sovětů. Tužba zachránit si alespoň holý život vedla k obrovské snaze dostat se na palubu Wilhelm Gustloff. Zájemci o přepravu do Kielu využívali konekcí i úplatku jen aby opustili nebezpečné území. V ranních hodinách 30.ledna se na lodi konstruované pro 1465 pasažerů nacházelo už 3000 uprchlíků. Konečné číslo v lodních záznamech nakonec dosáhlo 6050 cestujících (pak došel papír pro vedení evidence). Když začalo být jasné, že loď skutečně v ten den vypluje, tak na palubu pronikly další spousty pasažérů. Historik Heinze Schön se domnívá, že celkový počet lidí na palubě byl 10582.

Z toho:

  • 8 956 válečných uprchlíků
  • 173 členů posádky
  • 918 vojáků 2.Unterseeboot-Lehrdivision
  • 373 vojenských pomocnic
  • 162 zraněných vojáků

Potopení lodi Wilhelm Gustloff

Na neštěstí lodi se podepsal přebytek kapitánů, kteří byli hned 4, ve špatně vybraná trasa, která vedla skrze ponorkové trasy, nevyhovující záchranné vybavení a v nedostatečný doprovod skládající se pouze z jedné lodi - minolovky Löwe. Loď nekřižovala a plula osvětlena. Loď dostala celkem tři zasáhy (příď, strojovna, prostor lodního bazénu) krátce po 21. hodině. Spousta lidí byla zabita přímo torpédy (ze 373 ženských pomocnic ubytovaných v místě jednoho zásahu se zachránily jen tři ženy) nebo se utopila po uzavření příďových přapážek. Loď se okamžitě začala potápět: na palubě propukla panika. Jeden záchraný člun byl spuštěn poloprázdný, jednomu se přetrhlo lano, takže svou posádku vysypal do moře, třetí se rozbil o bok lodi. Ačkoliv měly přednost ženy a děti, většinu zachráněných tvořili muži. Přežili i všichni čtyři kapitáni. Byl velmi chladný den s teplotami kolem v rozmezí -10 až -18 °C. Teplota vody nebyla vyšší než 4 °C. Mnoho lidi umrzlo nebo zemřelo následkem teplotního šoku. Necelých padesát minut po zásahu se loď potopila do hloubky 45 metrů. Okamžitě k vraku vyrazily záchrané lodě.

Přibližná bilance zachráněných:

  • Torpédoborec T 36: 563 zachráněných
  • Minolovka Löwe: 472 zachráněných
  • Minolovka M 387: 98 zachráněných
  • Minolovka M 375: 43 zachráněných
  • Minolovka M 341: 37 zachráněných
  • Parník Gottingen: 28 zachráněných
  • Torpedofangboot TF 19: 7 zachráněných
  • Fregata Gotland: 2 zachránění
  • Hlídková loď 1703: 1 zachránění (kojenec, poslední zachráněný)

Neuváženě se zachoval kapitán Henigst se svým křižníkem Admiral Hipper na kterém bylo 1500 uprchlíků, když odmítl vyzvedávat ztroskotance a navíc v místě katastrofy se svou lodí zahájil obracecí manévr, takže spousta lidí skončila pod jeho lodními šrouby.

Vrak lodi Wilhelm Gustloff

Vrak lodi, který je jedním z největších v Baltickém moři se nachází v relativně mělkých vodách ve hloubce 45 metrů pod hladinou. Potápěči k němu bez povolení polských úřadů nesmějí. Existuje předpoklad, že vrak po válce navštívili Sověti, které asi nenechali chladnými zvěsti o tom, že na palubě se mohla nacházet jantarová komnata, jejich národní poklad. Ať už potápěči našli cokoliv, střední část lodi výbuchem zničili, možným důvodem je zahlazení stop.

Kontroverze

Potopení lodi provází kontroverze: na jednu stranu se jedná o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva (odhaduje se až 3000 mrtvých dětí), na stranu druhou se na palubě nalézala i ponorková posádka přepravovaná na místo bojového určení. Loď měla navíc status válečného plavidla a dokonce byla vyzbrojena protiletadlovými kanóny (byť se tvrdí, že byly nefunkční). Dlouhou dobu se o této události nesmělo mluvit, nebo byly odmítány debaty na toto téma, takže téma katastrofy zneužili pravicoví extrémisté.

Německý nositel nobelovy ceny za literaturu Günter Grass prohlasil v roce 2003 pro New York Times:

"Říká se, že tragédie Gustloffu je válečným zločinem. Není. Je to strašné, ale je výsledkem války, hrozivým výsledkem války."

Umělecké zpracování katastrofy

  • V roce 1959 Frank Wisbar natočil film Nacht fiel über Gotenhafen
  • V roce 2002 německý prozaik Günter Grass (držitel Nobelovy ceny za literaturu) otevřel veřejnou diskuzi skrz svou novelu Jako rak

Reklama