Velký smog zasáhl Londýn 4. prosince 1952 a trval do března 1953. Tato pohroma způsobila smrt tisíců obyvatel a byla hybnou silou změn k modernímu přístupu k životnímu prostředí.

Počátkem prosince 1952 padla na Londýn hustá mlha. Vzhledem k ochlazení spálili Londýňané více uhlí než obvykle. Ve stejné době byla rovněž ukončena výměna původních elektrických tramvají na dieselové autobusy. Silně znečištěný vzduch byl uzavřen chladnou vzduchovou vrstvou a koncentrace nečistot se dramaticky zvýšila. Smog byl tak hustý, že občas znemožňoval dopravu. Vstupoval do budov a tak byly rušeny koncerty a promítání filmů, protože diváci neviděli na jeviště nebo na plátno kin.

Vzhledem k tomu, že Londýn byl známý výskytem mlhy, zpočátku nezavládla panika. Po určité době začala zdravotní služba srovnávat počet úmrtí s předchozími lety a bylo zjištěno, že v důsledku smogu zemřelo asi 4 000 lidí – většinou velmi mladí nebo velmi staří lidé, kteří měli nějaké dýchací problémy. Do konce období smogu zemřelo asi dalších 8 000 obyvatel Londýna.

Tyto šokující informace vedly k přehodnocení pohledu na zněčištění vzduchu. Byly vydány regulační předpisy omezující použití znečišťujících paliv v průmyslu a pro vytápění domácnosti (například Clean Air Acts z roku 1956 a 1968).

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.