Sojuz 1 byl první let v rámci sovětského kosmického programu Sojuz. Loď odstartovala 23. dubna 1967 s jedním kosmonautem na palubě, plukovníkem Vladimírem Komarovovem. Ten zahynul při návratu přistávacího pouzdra kosmické lodi na Zemi. Jednalo se o první smrtelnou nehodu v historii kosmických letů s lidskou posádkou. Byl to 23. let pilotované kosmické lodě z naší planety.

Před letem Sojuz 1

Na rozdíl od jiných tehdejších letů s lidskou posádkou, nebyl Sojuz nikdy úspěšně otestovaný při nepilotovaném letu. Na všech předcházejících letech se vyskytly problémy. Záložním kosmonautem pro Sojuz 1 byl Jurij Gagarin. Protože si byl vědom konstrukčních problémů a velkého politického tlaku Politbyra, snažil se „vyřadit“ Komarova z mise vědíc, že sovětští lídři nebudou riskovat národního hrdinu pro tento let.

Původní plány počítaly se startem druhého Sojuzu s třemi kosmonaty (Valerij Bykovskij, Jevgenij Chrunov a Alexej Jelisejev) hned druhý den a pro dva z nich byl naplánovaný výstup do otevřeného vesmíru a přechod na Sojuz 1.

Průběh letu Sojuz 1

Krátce po startu začaly problémy, když se neotevřel jeden sluneční panel. To vedlo ke snížení dodávek elektrické energie pro systémy kosmické lodě. Manévrování lodě zároveň komplikovaly problémy s detektory orientace. Posádka druhého Sojuzu se připravovala na opravu solárního panelu Sojuzu 1, ale silný déšť na kosmodromu Bajkonur znemožnil start kosmické lodě. Výsledkem bylo, že Sojuz 1 byl při dalším přeletu nad Sovětským svazem naveden na sestupnou dráhu. Hlavní padák se však kvůli problému s tlakovým senzorem neotevřel a záložní se při manuálním otevření zamotal, což vedlo k nekontrolovatelnému nebrzděnému pádu. Komarov zemřel při dopadu na povrch v oblasti Orenburské stepi na východ od města Orsk.

Závěrem

Pozdější inspekce kosmické lodi Sojuz 2 ukázala, že i ta měla stejný problém s padákem. To by vedlo, pokud by se let přece jen uskutečnil, ke smrti dalších tří kosmonautů. Původní cíle mise Sojuzu 1 a 2 byly později uskutečněny Sojuzem 4 a 5.

Konstruktéři odhalili 200 konstrukčních chyb na kosmické lodi již před startem, ale vládní představitelé si start vynutili, aby Sovětský svaz udržoval vedení před Spojenými státy v závodech o vesmír a dostal se jako první na Měsíc. Problémy Sojuzu 1 oddálily start Sojuzu 2 a 3 až do 25. října 1968. Toto osmnáctiměsíční zdržení a následná exploze nepilotované nosné rakety N-1 3. července 1969 definitivně pochovala sovětské plány dovést kosmonauta na Měsíc.

Vladimir Komarov

Vladimir Michajlovič Komarov se narodil 16. březea 1927 v Moskvě. Otec byl domovníkem a matka kuchařkou. Bydleli v Moskvě, v malém suterénním bytě. Už v základní škole se velmi dobře učil. Válku přežil na vesnici u příbuzných, naučil se pracovat i s koňmi. V roce 1949 vystudoval vojenské letecké učiliště, pak pokračoval v batajském leteckém učilišti. Sloužil u stíhacího letectva, jako jeden z prvních zvládnul lety v prvními reaktivními letadly. V roce 1952 vstoupil do KSSS a v roce 1959 ukončil s titulem leteckého inženýra leteckou inženýrskou akademii Žukovského. Manželku a syna Žeňu odstěhoval k otci. Kosmickou kariéru zahájil v roce 1960.

V roce 1964 byl velitelem prvního letu vícečlenné posádky na kosmické lodi Voschod 1. Spolu s ním se letu zúčastnili Konstantin Feoktistov (vědecký pracovník) a Boris Jegorov (lékař). Startovali 12. října 1964 a přistáli o den později. Po svém letu byl společně s ostatními členy posádky vyznamenán Leninovým řádem, medailí Zlatá hvězda a byl mu udělen titul hrdiny Sovětského svazu.

Vladimir Komarov získal posmrtně další Zlatou hvězdu a byl pochován slavnostně na Rudém náměstí u Kremelské zdi v Moskvě. Podle něho byly pojmenovány obce, letecké školy a útvary i jeden z kráterů na Měsíci.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.