Rabování je nekontrolované braní cizích věcí a zboží během katastrofické události, či občanských nepokojů včetně války v období anarchie, kdy státní složky dohlížející na pořádek nejsou schopny nebo ochotny zasáhnout, popřípadě mají rozkaz nezasahovat. Dopouští se ho buď jednotlivé osoby či větší počet lidí, někdy i organizovaných, případně také armádní či politické jednotky. Jedná se o speciální formu krádeže, která je prováděna v čase nouze, při snížené obranyschopnosti napadených majitelů. Účel rabování může být stejný jako u běžné krádeže (nezákonné sebeobohacování), může jít ale i o získání základních komodit pro přežití.

Společnost se proti rabování chrání přísnými tresty, které jsou udělovány osobám, které jsou z rabování usvědčeny. Bývají výrazně přísnější než tresty za krádež v běžných podmínkách, ve stavu nejvyšší nouze je někdy vyhlášen i trest smrti za rabování.

V historii bylo rabování spojeno s válečným obdobím, kdy se postupující armády dopouštěly rabování na obyvatelstvu zemí, přes které táhly. Jejich účelem bylo obohatit se nad rámec svého žoldu. Rabování bylo někdy používáno vojevůdci jako forma kolektivního trestu pro obyvatelstvo nebo odměny pro armádu či jako způsob znehodnocení území při ústupu vlastní armády.

Moderní rabování

Několik málo případů rabování bylo zaznamenáno při povodních v Česku v polovině srpna 2002, zejména v některých pražských čtvrtích.

Známé rabování proběhlo na Slovensku v roce 2004, kdy romští občané začali rabovat supermarkety jako reakci na snížení sociálních dávek. Obhajovali se tím, že rabují proto, aby zabezpečili jídlem rodiny.

V roce 2005 proběhlo masivní rabování obchodů v americkém městě New Orleans zasaženém hurikánem Katrina, kde převážně chudé obyvatelstvo začalo využívat nefunkčnosti státních složek.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.