Povodeň je přírodní katastrofa, způsobená rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta řek. Jejími následky mohou být různě velké škody na majetku, ekologické škody či oběti na lidských životech.

Význam povodní

V některých oblastech (Egypt a Mezopotámie) byly či jsou pravidelné povodně očekávanou podmínkou zemědělství. Na ochranu farem a měst, některé řeky náchylné k povodním mají rozšířené a propracované systémy hrází postavených kolem jejich břehů a měst. Ale zadržováním povodňových vod tyto hráze mohou způsobit mnohem větší proud v místech, kde se protrhne. Kontrola každoročních povodní hrázemi a přehradami též předchází nanášení sedimentů na úrodnou půdu. Každoroční cyklus povodní měl velký význam v mnoha ranních zemědělských kulturách, nejznámější jsou starověký Egypt na řece Nil a Mezopotámie na řekách Eufrat a Tigris, velkou roli hrály povodně i ve staré Číně.

Hlavní příčiny povodní

Monzunové deště mohou způsobit ničivé povodně v některých rovníkových zemích, např. v Bangladéši, kvůli jejich rozšířeným periodám.

Hurikány mají množství různých vlastností, které spolu mohou způsobit devastující povodně. Jednou vlastností jsou vlny vysoké do 8 metrů, způsobené předním okrajem hurikánu, když se hýbe z moře na pevninu. Další je velké množství dešťových srážek spojených s hurikány. Oko hurikánu má extrémně nízký tlak, proto hladina moře může vystoupit o několik metrů v oku bouřky. Tento typ pobřežní povodně se vyskytuje v Bangladéši pravidelně.

Za určitých neobvyklých podmínek spojených s teplými vlnami, bleskovými povodněmi z rychle tajícího horského sněhu apod., jsou způsobeny velké škody. Mnoho řek, které tak proudí přes relativně plochou krajinu, se rozvodní na širokých zátopových územích. Když prudký déšť nebo rychle tající sníh způsobí zvýšení říční hladiny, řeka se vylije ze svého řečiště. Při tání sněhu (tzv. jarní povodeň) může být zvýšený průtok kombinován s přehrazením koryta ledovými krami. Povodňové nánosy - sedimenty na zátopovém území mohou ale zlepšit úrodnost půdy.

Nebezpečí povodní ve světě

V zemích západní Evropy jsou řeky náchylné na povodně často pozorně řízené. Ochrana jako protipovodňová hráz, břehová hráz, nádrže a splavy se používají na prevenci vylití řek z břehů. Přímořské povodně byly řešené v Evropě pomocí pobřežní ochrany, jako je např. mořské zdi a obnova pobřeží. Například Londýn je chráněn od povodní velkou mechanickou bariérou přes řeku Temže, která je aktivována, když hladina moře dosáhne určitého bodu, bariéry jsou plně v provozu přibližně za půl hodiny. Benátky budou jako i celá laguna nyní také chráněny podobným systémem, zde je ale ohrožuje spíše příliv, než rozvodněné řeky. Největší a nejpropracovanější povodňové ochrany má ovšem Nizozemí, kde jsou označované jako vodní díla v říční deltě (Deltawerken). Staletí boje s vodou naučila Nizozemce, jak získávat půdu a bránit se záplavám. Největší rozsah mívají povodně ovšem v Asii, např. v Bangladéši: když dojde k rozvodnění Gangy a Brahmaputry, je pod vodou většina území státu.

Povodně v Čechách

• Praha 1272 - Dřevěný Juditin most - jehož mecenáškou byla (Judita Durynská (1135-po1174), choť krále Vladislava II. (cca 1110-1174) - poškodila velká voda.
• Praha 1342 - Juditin most nápor ledu definitivně zničil.
• Praha 1432 - Karlův most velká voda zbořila pět pilířů. Oprava trvala 71 let.
• Písek 1768 - při povodni se zřítila levobřežní brána Kamenného mostu. Pravobřežní brána byla stržena z důvodu komunikační v roce 1825.
• Praha 1890 - spadly dva pilíře a tři klenby Karlova mostu.

Dělení povodní z hlediska Zákona o vodách

• Přirozené povodně - povodně vzniklé především shodou přírodních podmínek v povodí vodního toku v daném místě
• Zvláštní povodně - povodně, jež nevznikly z přírodních příčin, ale v důsledku technické závady či havárie na nějakém vodním díle v povodí příslušného vodního toku

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.