Disociativní poruchy patří mezi psychologická a psychiatrická onemocnění. Jsou nazývány disociativní, neboť téměř vždy se v jejich případě jedná o disociaci od pacientovy osobnosti, nebo jeho minulosti, případně její úplné odvržení. Disociativní onemocnění přicházejí v mnoha formách, z nichž nejznámější je zřejmě mnohočetná porucha osobnosti. Samotný proces disociace je v moderní psychiatrii chápán jako obranný mechanismus jedince. Pacienti se disociují většinou od intenzivních negativních často až traumatických zážitků, které takto ze svého vědomí vytlačují do podvědomí.

Co je to disociace?

Disociace je mentální proces, který vytváří pocit „odpojení“ od pacientových myšlenek, vzpomínek, emocí, činností a uvědomění si vlastního já. Během období, kdy je postižený disociován, nejsou některé informace v pacientově myslí asociovány s jinými informacemi, tak jako za normálních okolností. Například při traumatické události se může pacient podvědomě disociovat od okolností zmiňované událostí, což nakonec vyústí v mezeru v jeho vzpomínkách a vytvoří tak efektivní obranný mechanismus proti negativnímu prožitku.

Typy disociativních poruch

Nejčastěji se mezi disocativní řadí následující poruchy:

• Disociativní amnézie
• Disociativní fuga
• Disociativní stupor
• Disociativní porucha identity
• Disociativní poruchy motoriky
• Disociativní křeče
• Depersonalizační a derealizační syndrom

Disociativní amnézie

Zřejmě nejhojněji se vyskytující disociativní porucha. Pacient trpí ztrátou paměti různého charakteru a rozsahu. Rozlišuje se mezi amnézií retrogradní a anterogradní. Postižený trpící retrogradní amnézií si není schopen vybavit určité události předcházející nebo přímo související s traumatizující událostí, nebo nehodou, která ztrátu paměti způsobila. Ve výjimečných případech může dojít i k tzv. totální amnézii, kdy si pacient nedokáže vybavit nic ze svých předchozích vzpomínek. Anterogradní amnézie je taková, kdy je od určité chvíle (většinou opět traumatická událost) narušena pacientova krátkodobá paměť. Postižený má problém zapamatovávat si veškeré vjemy a informace.

Disociativní fuga

Je velmi vzácné onemocnění, valná většina psychiatrů se za celou svou praxi s případem disociativní fugy vůbec nesetká. Pacienti postižení fugou se vydávají na dlouhé cesty z domova, obvykle bezprostředně po prožití traumatu a bezcílně cestují po okolí. Člověk trpící fugou, ačkoliv se svému okolí může zdát zcela v pořádku, si své jednání neuvědomuje a často se stává, že po skončení fugy si z cesty nic nepamatuje a nezřídka bývá také zmaten ohledně toho kým vlastně je. V některých případech jsou jistí jedinci schopni ujít stovky nebo tisíce kilometrů a na takto vzdáleném místě od domova se usadit a přijmout zcela novou identitu.

Disociativní stupor

Je druh disociativní poruchy, kdy člověk trpící tímto onemocněním se náhle přestane hýbat, není schopen vykonávat jakýkoliv pohyb včetně řeči.

Trans a stavy posedlosti

Trans - zřetelně narušená kvalita vědomí, kdy člověk vnímá jen některé podněty z okolí či vůbec žádné, má pocit změny vlastní identity. Stav transu je mimovolní, nechtěný a nepatří mezi náboženské či jiné zvyklosti Posedlost - pocit, že do daného člověka vstoupil cizí duch, zvláštní síla či bůh.

Disociativní porucha motoriky

Toto je porucha, kdy daný člověk náhle není schopen hýbat nějakou svalovou skupinou - např rukou, může to mít zdání i nějakého somatického onemocnění - např. cévní mozkové příhody.

Disociativní křeče

Při tomto onemocnění člověk vykonává pohyby, které připomínají epileptický záchvat, ale nedochází k jeho dalším projevům, tj. nedojde k pomočení, pokálení, pokousání pokud dojde k pádu, tak ten není takový, aby došlo k nějakému významnějšímu zranění.

Mnohočetná porucha osobnosti

Zřejmě nejznámější disociativní porucha se vyznačuje tím, že pacient oplývá střídavě dvěma nebo více identitami nebo osobnostmi. Každá z těchto osobností má v pacientově životě svou historii a svou vlastní roli. Lidé trpící touto poruchou si však své další osobnosti neuvědomují. Často si ovšem stěžují na ztráty paměti, neboť jedna osobnost si obvykle nepamatuje a není vědoma prožitků druhé osobnosti.

Překvapující ovšem může být, že jednotlivá alter ega se mohou lišit i co se týče fyzických vlastností, jako například alergie, preferování pravé nebo levé ruky, nebo dokonce počet dioptrií.

Léčba této poruchy je velmi složitá, většinou se však vykonává pomocí kognitivně-behaviorální terapie v kombinaci s hypnózou.

Vyvolávacím momentem nemoci je nejčastěji traumatická událost nebo požití drogy, obvykle marihuany.

Také tato porucha se léčí velmi obtížně, psychiatři ovšem zaznamenali jisté úspěchy při léčbě antidepresivy skupiny SSRI v kombinaci s lamotriginem a kognitivně-behaviorální terapií.

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.