Apokalypsa (řecky ἀποκάλυψις apokalypsis zjevení, odhalení) je starověký literární druh, jehož přesné prvky je velmi obtížné určit, stejně jako je nesnadné definovat, které spisy jsou apokalypsy, a které nikoli. Většinou se jedná o spisy, v nichž nějakému člověku (prorokovi) je skrze nebeského (andělského) prostředníka zjevena nadpřirozená pravda, obvykle o dějinách a jejich smyslu (s důrazem na boží jednání v dějinách ve prospěch trpících), ale může se jednat i o zjevení nebeského světa jako takového (viz např. 1. knihu Henochovu apod.). Podle klasické definice sem patří i zájem apokalypsy o posledníc věci (eschatologii). Obvykle apokalypsy obsahují i výzvu k určitému jednání, to však není obecně nijak určeno - může se jednat jak o výzvu k boji a odporu (Zvířecí apokalypsa v 1. knize Henochově), tak o pacifismus (kniha Daniel).

V přeneseném smyslu se termínu „apokalypsa“ užívá též pro charakteristiku katastrofy či válečného konfliktu, jejichž rozměry vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části.

Etymologie apokalypsy

Termín „apokalypsa“ pochází z apokalypsy par excellence, z novozákonní Knihy Zjevení svatého Jana, jež začíná právě slovy „Zjevení Ježíše Krista“, řecky Άποκάλυψις Ίησοῦ Χριστοῦ (Apokalypsis Iésú Christú), podle nichž dostala svůjnázev jak samotná kniha Janova zjevení, tak celý literární druh.

Typologie literárního žánru

Podle typu obsahu se apokalypsy dělí obvykle do dvou velkých skupin:

• historické apokalypsy: popisují běh dějin, počínaje dějinami minulými (vaticinia ex eventu) a předpovědí věcí budoucích, či alespoň teologickým výkladem událostí přítomných. Obvykle končí řešením eschatologických otázek.
• mimozemské cesty: zajímají se o kosmologii, o andělský svět a končí podobně jako historické apokalypsy eschatologií.

Apokalypsy obvykle odrážejí nějakou krizovou situaci společnosti (pronásledování Židů za Antiocha IV. Epifana nebo zničení druhého jeruzalémského chrámu v roce 70), ale ne vždy je tato krize z textu patrná; někdy je potřeba pojem „krize“ brát velmi široce (pronikání helénismu do židovství). Apokalypsy jsou veskrze psány velmi vzdělanými lidmi, kteří měli široký kulturní rozhled.

Apokalypsu jako literární druh je třeba odlišit od apokalyptiky (což je typ hnutí). Ne každé apokalyptické hnutí vyprodukovalo vlastní apokalypsy (Kumrán), stejně jako ne všechny apokalypsy pocházejí z apokalyptických hnutí.

Výtvarné motivy

Z literatury pak různé apokalyptické výjevy přešly do formy rozličných výtvarných motivů. V evropském umění se pak jednalo zejména o různé motivy ze Zjevení sv.Jana, např.:

• vzývání Beránka:
  • beránek se svatozáří obklopen tzv. mandorlou, okolo niž jsou umístěny symboly čtyř evangelistů;
  • podobný výjev doplněný o Boha Otce nebo Krista, beránek pak leží u jejich nohou;
  • beránek na hoře Sión se čtyřmi rajskými řekami doplněný o sbor vyvolených;
• apokalyptická žena;
• čtyřiadvacet starců;
• čtyři apokalyptičtí jezdci.

Nejznámější apokalypsy

• Zjevení Janovo
• 1. kniha Henochova
• Kniha Daniel
• 4. kniha Ezdrášova
• 2. kniha Báruchova
• Apokalypsa Abrahámova

K napsání tohoto textu byl mimo jiné použit materiál z wikipedia.org, diskuze.eu a sohu.cz.